Jiří Woitsch
Mezi ruchadlem a Českou chalupou. (Ne)objevení "lidové" invence v 19. století a jeho důsledky pro výzkum tzv. lidové kultury
V příspěvku budou představeny a na konkrétních příkladech diskutovány konceptualizace tzv. lidové kultury v 19. a počátkem 20. století, pro které byly typické dva krajní póly představ o schopnostech neelitních vrstev společnosti aktivním způsobem tvořit v rovině umělecké i při každodenních činnostech. Zastánci jedné z těchto teorií, či spíše konceptů, předpokládali bezvýhradné a pasivní přejímání vzorů, technologií apod. z ekonomicky a sociálně vyspělejšího prostředí, představitelé druhé připisovali „lidu“ neobyčejné tvůrčí schopnosti vedoucí až ke vzniku epochálních vynálezů. Oba ze zmíněných myšlenkových směrů přitom silně rezonovaly v nejrůznějších středoevropských směrech humanitních a sociálních věd po celé 20. století – zcela symptomaticky, zejména v případech, kdy se výzkumu „lidové kultury“ věnovali historici, muzeologové, uměnovědci nebo naprostí laici. Oba směry přitom spojuje krajně problematická představa „lidu“ jako kolektivní tvůrčí nebo naopak zcela pasivní entity. V rámci etnologie (národopisu, etnografie, folkloristiky) byly oba zmíněné přístupy opuštěny nejpozději po polovině 20. století, přesto se však etnologové dodnes – často marně – potýkají s tvrzeními o genialitě bratranců Veverkových či projevech ravennské architektury u hliněných staveb jižní Moravy.
design by Bedřich Vémola
