Lubomír Sršeň
Posmrtné masky a sochařské portréty
238–245, resumé s. 246
Příspěvek se zabývá vztahem mezi sádrovými odlitky pořizovanými v 19. století z obličejů, celých hlav, popř. z rukou významných nebožtíků a jejich posmrtnými sochařskými portréty. Autor upozorňuje, že posmrtné odlitky snímali většinou zkušení sochaři a rozmnožovali je většinou štukatéři. Uvádí několik konkrétních případů, kdy sochař použil posmrtné masky jako pomůcky při modelování portrétní busty. Upozorňuje však, že maska zachycovala podobu zemřelého vždy v deformované podobě, což zkušený sochař věděl, a proto musel výsledný portrét vždy upravit, stylizovat a vrátit mu znaky života. Pokud se mohl sochař inspirovat při tvorbě nebožtíkova portrétu nějakou autentickou podobiznou, vzniklou za života portrétovaného, dával jí přednost. Posmrtné masky nebyly nikdy ideální pomůckou pro sochaře a vesměs ani nebyly pro tento účel zhotovovány. V 1. polovině 19. století byly odlévány většinou z důvodů badatelských, z podnětu módní frenologie, jež hledala vazby mezi fyziognomií a charakterem člověka. V druhé polovině 19. století a zejména na jeho konci převládla v pohledu na posmrtné masky romantická citovost. Masky se stávaly součástí sbírek osobních památek na významné jedince, takže už nebyly ukládány do anatomických kabinetů a přírodovědných muzeí, ale spíše do muzeí zabývajících se historií.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
