Jiří Rak
Dobrý císař František, jeho kancléř a jejich Češi
19–24, resumé s. 24
Vláda císaře Františka I. bývá českou historiografií posuzována zpravidla negativně. Z liberálních pozic je označována za reakční a národně orientovaní dějepisci jí vytýkají germanizační tendence. Celé časové období mezi Vídeňským kongresem a březnem roku 1848 se tak jeví jako pouhá předehra k blížícímu se „jaru národů“. Symbolem všeho záporného je pak osoba kancléře Metternicha. Františkovu vládu je však záhodno posuzovat i z hlediska doby, kdy střední Evropa v atmosféře biedermeieru odpočívala po dlouhých válkách . Touhy obyvatelstva po míru využívala i státní propaganda, líčící vladaře jako přívětivého dědečka ve vlastní rodině a dobrotivého otce široké rodiny národů Rakouska. Z dobových pramenů vyplývá, že národy svého císaře skutečně milovaly. Výjimkou v tomto směru nebylo ani české národní obrození, které samozřejmě usilovalo o to, využít Františkova kultu pro svoje vlastní účely. Čeští autoři tudíž přidávali k běžně užívaným vladařovým charakteristikám i podporu českého jazyka. V příležitostných básních na počest jeho návštěv jej především opěvovali jako českého krále, který je v této své zemi uctíván a veleben jejím jazykem. Zdůrazňování české loyálnosti vůči rakouskému mocnářství často bylo i obranou rakouské svébytnosti před německými sjednocujícími tendencemi. Zdánlivě podlézavá dílka tak ve skutečnosti byla obhajobou českých jazykových a státoprávních požadavků. Kritika rakouských poměrů císařovu osobu pomíjela a obracela se proti „špatným úředníkům“, což pro Čechy byli kromě Metternicha například cenzor Zimmermann nebo šéf pražského policejního úřadu Peter von Muth.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
