Róbert Kiss Szemán
Zločin a trest na řece Acheron a na Rákocziho třídě. Jan Kollár, velký kreátor
277–287, resumé s. 286–287
Druhá verze *Slávy dcery* z roku 1832 je rozšířena o dva nové zpěvy s názvy Léthé a Acheron, zobrazující slovanské nebe a peklo. Jan Kollár nepovažoval toto dílo za uzavřenou estetickou jednotu, naopak zacházel s ním jako s částí novodobého emblematického národopisu.
Část emblematického slovanského národopisu vytváří také „emblematický národní zákoník“. Ten upravuje vztah jedince a národa v době, kdy tento vztah prodělával své zásadní změny – figury Acheronu jsou nositeli poselství sekularizovaných exempel, která se stávají směrodatnými pro čtenáře. Studie hledá odpověď na to, jaký výčet druhů hříchů a provinění vyjmenovává „emblematický národní zákoník“, do jaké míry jsou ona provinění a hříchy v daném systému povahy specifické a nakolik jsou pachatelé reprezentanty slovanství či jiné národnosti. Autor dochází obsahovou analýzou Kollárova díla k závěru, že jako nejčastější hřích Slovanů proti vlastnímu národu se objevuje zrada a odnárodňování. Mezi hříchy Neslovanů vysoce vede hřích pronásledování / útisku a hřích opovrhování / ponižování.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
