Zdeněk Hojda
"Spazirgang, místo aneb plac, kdež lidé na procházku chodí"
Procházka je fenomén výlučně městský. Je výrazem proměňujícího se vztahu k přírodě, který si osvojuje emancipované měšťanstvo v posledních dvou desetiletích 18. století po vzoru vyšších vrstev. Procházka je současně novou kulturní a současně i sociální praxí, výrazem sebevědomí měšťanů, formou určité sebeinscenace, vyplněním volného času. Německý výraz Spaziergang (z latinského spatior, spati?r? = procházet se, chodit) i český výraz procházka přitom označuje kromě samotné pohybové činnosti také místo určené k procházení. Odehrává se zprvu zpravidla uvnitř města, kde jsou budovány promenády, bulváry s alejemi podle francouzského vzoru. Městská správa (v Praze nejdříve šéf zemské vlády Karel Chotek) postupně zakládá nové městské parky, po vzoru krajinářských parků šlechty často doplněné o drobné romantické stavby. Oblíbeným místem procházek se stávají rovněž městské hradby, které ztratily svou fortifikační funkci. Současně si město „přivlastňuje“ své blízké okolí jiným způsobem, než tomu bylo dříve: místo hospodářského zázemí nabývá vrch rekreativní funkce, vznikají výletní zahrady s příslušnou infrastrukturou. Ačkoli procházka nemusí mít na rozdíl od výletu žádný cíl, stává se jím často hostinec či upravená vyhlídka v blízkém okolí města. Pramenem k dosud málo zpracovanému tématu jsou především městské veduty, které zažívají po roce 1780 nebývalý rozmach. Dalším zdrojem jsou svědectví návštěvníků města, první městské průvodce či dobový tisk. Smyslem příspěvku je – na příkladu Prahy – upozornit na tento fenomén v širších kulturněhistorických souvislostech.
Klíčová slova: Spazirgang/procházka – promenáda – městský park – výletní zahrada – vyhlídka – výletní hostinec – veduta
design by Bedřich Vémola
