Jedním z klíčových problémů, s níž se potýkali profesionální i amatérští fotografové, přírodovědci a koneckonců i umělci pracující s fotografií v 19. století, byla délka expozice fotografického materiálu. Na několika vybraných příkladech z domácí i zahraniční produkce příspěvek popisuje nejen samu proměnu expoziční doby (její zrychlování i zpomalování) v závislosti na vývoji nových fotografických technologií, ale i její praktické využití, proměnu jejího „ideálu“ a v neposlední řadě i související terminologie.