Příspěvek se zaměřuje na specificky operní časové struktury, jež se manifestují mimo jiné v – v dlouhém 19. století hojně rozšířeném – tzv. kontemplativním ansámblu (pezzo concertato), jak je ukázáno na příkladech z dobové operní produkce. Skutečnost, že tyto specifické struktury v reflektivní rovině vnímalo publikum 19. století, je dokumentována flaubertovským citátem. Příspěvek dále sleduje zvláštní časovém struktury ve specifických žánrech (jako je wagnerovské hudební drama), nevynechávaje ani zvláštnosti němého filmu.