Studie je zaměřena na koncepce času v poezii českého národního obrození (1795–1850). Objevily se zde různé koncepce: barokní a křesťanská koncepce času jako cesty k božské věčnosti; romantická rezignace na věčnost a důraz na destruktivní roli času v životě individua; historický čas národního mýtu. Tyto koncepce se ocitaly v rozličných vzájemných vztazích, někdy i v díle jednoho autora. Hlavní protiklad existoval mezi povzbuzující koncepcí národní minulosti a budoucnosti a romantickým pojetím času jako tragédie lidské existence.