Zdeněk Hrbata
„Slavovlašská“ Itálie a „naši předci Galové“. Komparativní pohled na některé konstrukty slovanománie a keltománie
Prolnutím vizionářské imaginace s romantickou filologií i mytizující narací vznikají v 18.–19. století specifické ucelené představy o starobylých evropských národech, jimž jsou zpravidla přisuzovány slavné dějiny, mimořádné vlastnosti nebo poslání. V rámci homogenních reprezentací „předků“, posilujících prestiž novodobých národů nebo legitimizujících nové ideologie a politické zápasy, se zaměřujeme na koncepce nebo konstrukty Slovanů a Keltů. Pro Cestopis (1843) Jana Kollára je příznačné jednak usilovné pátrání po přítomnosti a nejrůznějších stopách Slovanů v horní Itálii, jednak snaha konstruovat obraz někdejší slovanské přítomnosti. Tuto ideu „slovanské“ Itálie a instrumenty či epistemologické figury, s jejichž přispěním vzniká (etymologie, archeologie, ideologický diskurz), konfrontujeme se soudobými teoriemi o Keltech jako o nejpůvodnější evropské populaci, s ideovými reprezentacemi Galů jako předků Francouzů, s mystifikujícími strategiemi hledání kořenů a kulturními polarizacemi, které kritizoval už Voltaire.
Slované – Keltové – mytizace
design by Bedřich Vémola
