Zdeněk Hojda
„Rakouské“ Benátky – nejhlubší úpadek Serenissimy?
Po zániku samostatné Benátské republiky (1797) a několikerém vystřídání francouzské a rakouské správy se Benátky staly v r. 1814 na 52 let součástí rakouského císařství. Autor klade otázku, jaké bylo postavení města v monarchii a zejména v nově vytvořeném Lombardsko-Benátském království, a také zda rakouská správa přinesla spíše modernizační změny nebo zda město naopak procházelo dlouhodobou stagnací. Sleduje přitom jednotlivé periody proměňující se rakouské politiky vůči Benátkám a ovšem i neúspěšný pokus Benátčanů o politickou emancipaci a vytvoření demokratického režimu v revoluci 1848/1849. Půlstoletí rakouských Benátek je současně dobou nástupu moderního turismu, objevujícího romantické půvaby města, přičemž proud návštěvníků zesílil zejména po spojení Benátek železničním mostem s pevninou v r. 1846. Mezi českými svědectvími o Benátkách z té doby, otiskovanými v novinách a časopisech, najdeme jak reflexe příležitostných návštěvníků, tak svědectví českých vojáků, kteří sloužili v benátských posádkách. Tyto texty jsou zajímavým komentářem k rozvoji města v etapě, jež bývá většinou interpretována jako doba nejhlubšího úpadku. Skutečnost ovšem zdaleka nebyla černobílá.
design by Bedřich Vémola
