• Aktuality
• Sborník
• Odkazy
• O nás
• Kontakt

Josef Šebesta

Téma zločinu a trestu v české kramářské písni 19. století aneb Weliký laupčžník Babinský (Pjseň o geho celém žiwobytji, geho skutcuch a trestu)

Kramářská píseň sehrála v 19. století důležitou úlohu především v procesu vývoje českého jazyka. Celkový počet titulů kramářských tisků vydaných mezi roky 1800–1900, se odhaduje na 5 000 jednotek. Náklad jednoho vydání byl zpravidla 1 000 výtisků a mnohokrát se opakoval. Počet odběratelů přesáhl milion – jen pražský písničkář František Hais (1818–1897) prodal za svůj život asi 300 000 výtisků – navíc nikdy nezjistíme, kolik bylo těch, kteří si písně jen opisovali. V dobových reakcích na kramářské písně se pak často můžeme setkat s názorem, že do roku 1848 se o duševní potřebu českého obyvatelstva nestarali moderní knihkupci, nýbrž jarmarečníci, kteří na jarmark nosili písničky. Jednou z nejoblíbenějších forem kramářské písně se po roce 1815 stala reportáž o kriminálních deliktech: vraždách, sebevraždách, loupežích, žhářství, a to díky cílené aktuálnosti zpívaného příběhu. Tvůrci kramářských písní s kriminální tematikou dobře ovládali psychologii prosté duše, která ve skrytu soukromí touží právě po těch afektech, jež kontrastují s malostí průměrné lidské bytosti. Proto takový zájem o podřezávání krku, usekávání hlav, rukou a nohou, o krev, jež stříká na všechny strany. Nejvíce si kramářští reportéři libovali v líčení vražd dětí. To byl jeden z důvodů, proč mnozí vzdělanci té doby kramářskou písní opovrhovali a ostře proti ní vystupovali. Osnova kramářských písní s kriminální tematikou byla jednotná. V úvodu zpěvák vypsal místo, čas a hlavní postavy děje, mezi sedmou a devátou slokou následoval popis hrůzné události, dvě až tři sloky před závěrem se vylíčilo potrestání zločince. Velkou oblibu si získala kramářská píseň o loupežníku Václavu Babinském z roku 1860, jež se zpívala na nápěv písně Na hranicích města německého. Koncem 19. století se kramářská píseň rozplynula do jiných žánrových druhů.