Věra Brožová
Rozměr zločinu a trestu u Zikmunda Wintra
207–218, resumé s. 218
Historická próza Zikmunda Wintra je v kontextu českého umělecké tvorby dlouhého 19. století velmi specifická a odráží problémy, s nimiž se v Čechách žánr historické prózy setrvale potýkal. Jde tu o problém, zda v uměleckém uchopení české historie má místo předvádění všednodenní životní banality, které též do centra dění staví jako hlavní jednající postavy nehrdinné, ba eticky problematické jedince. Zikmund Winter, historik české novověké každodennosti, totiž i své vrcholné prózy založil na kriminálních kauzách ze 16. století, pramenně doložených v městských knihách této doby. Studie sleduje vývoj Wintrovy beletrie od raných popularizačních „historických obrázků“, jimiž autor obcházel dobová očekávání, že historická próza má plnit národně výchovnou funkci. Soustředí se však zvláště na autorovo vrcholné období na počátku 20. století. Při konfrontaci s pramennými východisky je zde patrné, jak v autorově fikci vyrůstá centrální postava čistého, naivního jedince, ničeného pragmatickým prostředím dobové Prahy, a to i tam, kde k takové charakteristice prameny nedávají žádný prostor, či jdou proti ní. Charakteristika literární postavy pak dokonce ovlivňuje narativ Wintrovy vědecké studie, pokud ta vzniká až po uměleckém zformování syžetu. Winter si tak počíná i ve svém jediném románu Mistr Kampanus. Přesto všecko problémový, neheroický hrdina románu vyvolal bouřlivou reakci i u autorů mladé generace, kteří životní banalitu a ztracené iluze běžně přijímali v próze ze současnosti. Wintrova próza tak dlouhou dobu zůstávala vyčleněna z konceptů uměleckého realismu, i když se tyto koncepty postupně proměňovaly. Navázali však na ni autoři existenciálně laděné historické prózy, a to zvláště v 60. a 70. letech 20. století.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola