Ondřej Slačálek
Jsme tu juž od Kaina! Resignifikace zločinu a její limity v českém anarchismu
94–105, resumé s. 105
Příspěvek aplikuje na český anarchismus přelomu 19. a 20. století koncept resignifikace a sleduje, jak se resignifikace uplatňovala v diskursu o zločinu v dobových anarchistických časopisech. Způsoby, jakým anarchistické tiskoviny otázku zločinu traktují, rozděluje autor do čtyř kategorií. První z nich, *zpochybnění*, zahrnuje texty, které útočí na společnost jako na zdroj zločinu a odmítají právo jejích donucovacích institucí soudit zločince. Druhý způsob, *obvinění*, převrací perspektivu a obviňuje stát jako zločinný, jako nositele přesně těch charakteristik, před kterými slibuje společnost chránit. Třetí a související polohou anarchistického diskursu bylo *ospravedlnění* – právě popsání státu jako zločinného umožnilo legitimizovat násilí anarchistů, kteří se touto optikou stali vlastně policisty snažícími se porazit zločince. Čtvrtou anarchistickou diskursivní strategií bylo ideologicky a kulturně motivované *romantizování* zločinu, ať už užitím literárního satanismu, nebo evokováním obrazu zločince jako svobodného narušitele morálních tabu společnosti.
Zároveň se sledováním těchto obecných rysů pozoruje příspěvek na textovém materiálu anarchistického diskursu jeho dynamický moment, k němuž dochází, když jsou někteří anarchisté a zejména jejich předák Karel Vohryzek obviněni z participace na majetkové kriminalitě (krádeže, pašeráctví). Hnutí se od nich v tomto momentě odvrací a koriguje i některá romantizační stanoviska ke zločinu, zejména odlišením politicky motivované „expropriace“ od „sprosté krádeže“.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
