Milan Hlavačka
Kde jsou mé peníze (podruhé)? Zločin a trest v samosprávě
39–50, resumé s. 49–50
Pokušení obohatit se prostřednictvím skrytého nakládání s veřejnými penězi bylo v liberální éře po roce 1860 velmi časté. Malverzace institucionálního jmění se stala novým druhem hospodářského zločinu, protože velmi zajímavé finanční obnosy se začaly koncentrovat po vydání Prozatímního obecného zřízení v roce 1849 v každé pokladně obecního zastupitelstva a po roce 1864 i ve všech pokladnách okresních zastupitelstev. Prvních zmiňovaných pokladen bylo v Čechách skoro na osm tisíc, těch druhých 225. Mimoto více než dva a půl tisíce obcí disponovalo velmi lukrativním majetkem v podobě budov, polí, luk, pastvin a lesů. V 50. a 60. letech byly houfně po českém venkově zakládány záložny a spořitelny (jenom v Čechách se v roce 1874 nacházelo více než 100 záložen a 71 spořitelen s úhrnem vkladů přes 10 000 000 zlatých). K tomu je nutno připočíst stovky kontribučenských záložen (v každém samosprávném okrese se jich mohlo nacházet až třicet), které vznikly v 60. letech z transformace vesnických obilních fondů a které se teprve na začátku 80. let 19. století přeměnily v Okresní hospodářské záložny. Když k tomu přidáme četné městské chudinské fondy, povstalé z odkazů bohatých měšťanů a měšťanek, mecenášské dary, dále tzv. chabrusová konsorcia, pojišťovací podvody a masové krádeže na šlechtické velkostatku, obdržíme zcela jiný dobový obrázek české a německé společnosti. Tento příspěvek pojednává o malverzaci berounské občanské záložny, kterou v roce 1874 zavinil purkmistr Vavřinec Wiesenberger.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
