Roman Mlejnek
Duše, tělo a city v psychologii 19. století
292–297, resumé s. 297
Příspěvek upozorňuje z psychologické perspektivy na některé zajímavosti a zvláštnosti týkající se pojetí vztahu duše a těla v 19. století, a sice se zvláštním zřetelem k českému prostředí. V 19. století se vědecké pojetí mysli do značné míry odvolávalo na tělo. To vyplývalo z přírodovědné metodologie, ale také z celkového kulturního ovzduší, v němž hrála dosud málo stratifikovaná věda důležitou roli. Těžiště příspěvku spočívá v problematice emocí, které představují v rámci psychologie specifickou oblast, dotýkající se také umění. V jistém smyslu teprve psychologie 20. století definitivně oddělila mysl od těla, aby se po jejich vztahu začala znovu ptát až relativně nedávno. Pojetí citů i jiných psychických jevů, která se objevila v 19. století, na nás dnes často působí jako neobyčejně moderní a předvídavá. I na příkladu Jana Evangelisty Purkyněho lze dokumentovat, že psychologické zkoumání v českém prostředí nebylo vzhledem ke světové vědě nikterak opožděné.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
