Lenka Bydžovská
Zlomky těla: surrealismus a 19. století
257–269, resumé s. 269–270
Příspěvek se zaměřuje na otázku zobrazení tělesného fragmentu ve smyslu samostatného, zcela plnoprávného uměleckého díla a zkoumá vztahy mezi jeho pojetím v 19. století, kdy se ustavoval, a v době jeho rozšíření ve 20. století, zejména z hlediska surrealismu. Zvláštní pozornost se věnuje rozmanitým interpretacím montpellierských Anatomických fragmentů od Théodora Géricaulta, počínaje komentáři Eugèna Delacroixe a konče uměleckohistorickou diskuzí na přelomu 20. a 21. století. Rodinova nezpochybnitelná úloha při prosazení tělesného zlomku je připomenuta v souvislosti s jeho vášní pro sbírání fragmentů starověkých děl, která se srovnává s obdobnými aktivitami Sigmunda Freuda. Při pátrání po zdrojích tělesného fragmentu v 19. století se ukazuje, že k nim může patřit jak romantismus, tak akademická tradice (Jean-Baptiste Regnault), jak uznávané vědy (anatomie, archeologie, psychoanalýza), tak spiritismus. Jejich prolnutí a rozvíjení vede ke zvrstveným významům v surrealistických pracích, jak se ukazuje na příkladu tvorby Jindřicha Štyrského a Jacquesa-Andrého Boiffarda.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
