Jan Randák – Denisa Nečasová
Gendrové aspekty konstrukce reálného a symbolického těla
139–147, resumé s. 148
V nacionalizovaných představách 2. poloviny 19. století hrálo tělo srozumitelnou roli: bylo vnímáno jako metaforické vyjádření národní společnosti. Stalo se znakem jednoty. V souvislosti s kolektivní aktivitou tělocvičných spolků, i českého Sokola, měly výkonnost, efektivita či rychlost jednotlivce zrcadlit sílu a schopnosti celého národa. Vzdělávání a sílení jednoho těla znamenalo přeneseně vzdělávání, sílení a disciplinaci národního kolektivu – národního těla. Cvičení či sport nepředstavuje neutrální činnost. Jedná se o významný sociokulturní fenomén odrážející společenské struktury a hodnoty. Z tohoto hlediska se sokolské ideje i praxe jeví jako úžeji vymezená oblast, v níž se zrcadlí charakter české společnosti. Genderová optika ukazuje zjevnou hierarchičnost, na jejímž vrcholu trůnila preferovaná podoba maskulinity, zatímco v jejím úpatí se krčila opozitně chápaná, „věčně nemocná“ femininita, pečující v teple domova o potomstvo. I tělocvičné aktivity sokolstva se staly jedním ze zřetelných nástrojů definování a naplňování mužských genderových rolí ve službách národního těla.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
