Taťána Petrasová
Anatomie a sochařský ideál 19. století
129–135, resumé s. 136
Pro formulování nových názorů na umění sehráli zásadní roli anatomové, kteří zavedli do učebních programů akademií nové pomůcky pro výuku lidského těla: po tradičním skeletu se začala používat anatomická socha – čili écorché – odhalující uspořádání svalů pod kůží. Anatomická socha se opírala o výsledky pitev, které byly prováděny anatomy i samotnými umělci už od renesance, ale nikoliv pravidelně a na očích veřejnosti. České země získávaly přístup k těmto novým postupům zprostředkovaně. První „svalovec“ se objevil na pražské akademii díky tamějšímu řediteli Josefu Berglerovi roku 1803, kdy vznikla kresba podle dnes nezvěstného modelu vídeňského sochaře Johanna Martina Fischera. Dalším významným impulsem pro debatu mezi anatomy a umělci bylo krátké pražské působení významného německého anatoma Wilhelma Henkeho v letech 1872–1875. Jeho pražská přednáška Dva druhy stylu v umění mimiky (Zwei Arten von Stil in der Kunst der Mimik) aktualizovala Lessingův text Laokoon čili o hranicích malířství a poezie. Snaha zachytit správný pohyb svalu (ať už se vykládal jako ztělesnění klidu či dramatického pohybu) vedla sochaře k praktikám odlévání, které vnesly do sporu filozoficko-estetického aspekt antropologický.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
