Petra Jánošíková
Tělo jako objekt právních vztahů v 19. století
83–92, resumé s. 92–93
Stať se zabývá problematikou těla v 19. století z hlediska právního. Autorka vychází z dobových právních předpisů, podle nichž je tělo neoddělitelně spjato s člověkem jakožto jedincem. V 19. století byla pod vlivem teorie přirozeného práva člověku přiznána „vrozená, již rozumem poznatelná práva“. Tělo nebylo během lidského života věcí v právním slova smyslu, a tudíž nemohlo být objektem práv. Často sloužilo – za plného vědomí a se souhlasem jedince – jako nástroj obživy. Jednalo se o prostituci, která byla obecně zakazována, ale policií té doby trpěna. Prostituce jako taková nebyla zákonem komplexně řešena. Trestní zákoníky 19. století se jí věnovaly jen okrajově. Z hlediska práva šlo při prostituci o uzavření inominátní (nepojmenované) smlouvy, blížící se smlouvě pracovní, kdy jedinec poskytoval za úplatu prostřednictvím sebe sama (svého těla) druhému službu podle jeho pokynů. Dobově šlo při prostituci o provozování živností: poskytnout službu mohla žena, stejně jako ji mohl poskytnout muž; podobně tomu mohlo být na straně zákazníka, resp. zákaznice. Nejčastějším jevem však byl model žena-prostitutka (či nevěstka) a solventní muž.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
