• Aktuality
• Sborník
• Odkazy
• O nás
• Kontakt

Tomáš Hermann

Antropologie, evoluční teorie, život národa

Antropologie a evoluční teorie představují dvě disciplíny a oblasti zkoumání, které se v 19. století zásadním způsobem obecně podílely na proměně sebepochopení člověka v rámci živé přírody. Také při formování novodobé představy národa jako nadosobní entity, duchovně a tělesně spřízněné jednoty, jejíž je jedinec součástí a jíž je mentálně i hodnotově určován, poskytovaly důležité argumentační nástroje antropologická a evolucionistická studia. České země nebyly výjimkou, ačkoli mají některá specifika, určená jednak limitami habsburské monarchie, jednak faktem emancipace české národní společnosti, její kultury i vědy, provázené postupnou diferencí dvou národních společností a jejich institucí uvnitř hranic historických zemí české koruny. Antropologie tu mezi disciplínami, zabývajícími se životem a lidským tělem, představuje vedle diskuze o darwinismu jakýsi pomyslný druhý sloup, jenž měl sloužit nejen legitimizaci národní svébytnosti, ale také praktické starosti o budoucnost národa, a to v podobě péče o jeho zdraví. Příspěvek sleduje formování a vývoj antropologie v českých zemích od počátku 19. století až do jeho konce. Základním prvkem na její cestě z romantických a naturfilozofických východisek k moderní disciplíně je historismus, který ze strany biologie proniká v podobě evoluční nauky a ze strany kulturně-historické v podobě potřeb prehistorie a archeologie (s pozdně romantickými představami slovanské dávnověkosti). Darwinovo učení bylo od 60. let podrobeno nejprve filozofické reflexi v rámci českého herbartismu (Josef Durdík, 1837–1902) a ideologické diskuzi o evolucionismu. Nejvýznamnějším biologickým teoretikem evoluce, vyrovnávajícím se s Darwinem, byl v té době botanik Ladislav Čelakovský (1834–1902). Ovšem nejdůležitější osobou jak formující svébytný obor antropologie, tak vytvářející prostor pro recepci darwinismu, byl fyziolog J. E. Purkyně (1787–1869), a to zejména prostřednictvím okruhu svých pražských žáků a spolupracovníků, soustředěných kolem časopisu Živa (Antonín Frič, Julius Sachs, zejména ale antropolog, lékař a politický liberál Eduard Grégr). Raná recepce darwinismu a zásadní kulturně–historické rozšíření obzoru antropologie vede k univerzitní institucionalizaci tohoto oboru, spojené se jmény Lubomír Niederle (1865–1944) a Jindřich Matiegka (1862–1941).