Milena Lenderová
Reflexe stáří:
259–270, resumé s. 270
Stáří 19. věku mělo – ve srovnání se současným stavem – zřetelně jiné dimenze a bylo výrazněji genderově specifikováno. Starým ženám hrozila osamělost a existenční problémy daleko více, než starým mužům. U žen mělo stáří zřetelný fyziologický začátek, především proto, že ještě po většinu 19. století byl sociální konstrukt ženství odvozován z biologického pohlaví: „ženství“ končilo tam, kde končila schopnost reprodukce. „Stará žena“ byla bytost, která ztratila své společenské určení. Málo lichotivý obraz staré ženy najdeme na konci 19. století v populární lékařské literatuře věnované hygieně manželství. Na otázku, jak vnímaly stáří samotné ženy, najdeme odpověď v pramenech osobní povahy, v denících a korespondenci. Z nich vyplývá, že se pisatelky musely vypořádat především se svým sociálním a ekonomických postavením, druhotně s vlastním zdravotním stavem a zjevem. Není překvapením, že řada z nich prožívala své stáří aktivně; vzpomínky jsou v těchto dokumentech zastoupené, netvoří ovšem jejich hlavní část.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
