• Aktuality
• Sborník
• Odkazy
• O nás
• Kontakt

Alice Velková

Staré ženy ve venkovské společnosti na přelomu 18. a 19. století

Ve studii se autorka zamýšlí nad stářím venkovských žen na přelomu 18. a 19. století. Za klíčové považuje tři fenomény – vdovství, osamělost a chudobu – které zkoumá podrobněji u osob, které se dožily alespoň padesáti let. Přitom si všímá aspektů, které se poněkud vymykají z obvyklého stereotypního nazírání na tyto jevy. U vdovství zdůrazňuje, že vyšší podíl vdov než vdovců ve venkovské společnosti nelze zjednodušeně vykládat jen nemožností starých žen uzavřít nový sňatek. Vdovství žen bylo dáno do jisté míry přirozeně (věkovými rozdíly mezi manžely), zároveň existovala i skupina žen, která o nový sňatek nestála. Ovdovění jim totiž přineslo i pozitivní stránky, mezi něž patřily samostatnost a možnost disponovat s majetkem. V části věnované osamělosti autorka ukazuje, že osamění nebylo nutně spojené právě s vdovským stavem. Nepostihovalo ani výhradně osoby, které rodinu nikdy nezaložily a žily celý život bez partnera. Prožít stáří v osamění mohli i lidé, kteří původně měli velkou rodinu i značný majetek. Dokonce ani výměnkářská smlouva nemusela v tomto ohledu starým ženám poskytnout jistotu, že dožijí uprostřed svých blízkých. Mnohem důležitější byly vzájemné vztahy, které v rodině panovaly. Posledním aspektem, jímž se článek zabývá, je chudoba. Tou byly často ohroženy právě staré ženy, neboť ty mnohem méně častěji než muži pracovaly až do své smrti. Pouze asi 30 % starých žen umíralo ve stejném postavení, které zastávaly i v průběhu svého života. Výměnek mělo zajištěno jen asi 20 % žen, takže až polovina starých žen mohla být ohrožena chudobou. Chudoba nepostihovala jen lidi, kteří se i v průběhu svého života pohybovali v dolní části sociálního žebříčku. Do problémů se zajištěním obživy se ženy mohly dostat již pouhým ovdověním. Bez prostředků a osaměle mohly dožívat i osoby, které se díky špatným rodinným vztahům ocitly mimo příbuzenskou záchrannou síť.