• Aktuality
• Sborník
• Odkazy
• O nás
• Kontakt

Jitka Ludvová

Penzijní spolek pražského německého divadla

V březnu 1803 byla v Praze podle vídeňského vzoru z příspěvků šlechty založena Tonkünstler-Societät, první sociální instituce sloužící v českých zemích umělcům. Jejím úkolem byl zaopatřovat vdovy hudebníků a jejich sirotky. V roce 1805 se ve Stavovském divadle v Praze ustavil druhý institut pro umělce, penzijní fond (stanovy in: Prager Theater-Almanach auf das Jahr 1808). Stal se součástí provozu divadla a byl garantován Stavovskou divadelní komisí a ředitelem (nájemcem divadla), který byl povinen do něj přispívat. Fond byl určen pouze pro sólisty, kteří od roku 1815 platili 2 % z platu jako příspěvek. Od roku 1839 měl spolek samostatnou rubriku v divadelním almanachu, od 1849 otiskoval přehled udělených penzí (1848 bylo 10 penzistů). 1862 se v Praze vytvořil podobný fond v osamostatněném českém Prozatímním divadle. Patrně od roku 1912 se německý penzijní spolek Stavovského divadla sloučil s dalšími pražskými německými fondy, určenými pro sboristy, orchestrální hráče a technické zaměstnance, a působil za stejných podmínek do první světové války: poskytoval (vedle povinného veřejnoprávního pojištění) soukromé připojištění. Za války utrpěl upisováním válečných půjček značné ztráty a jeho přechod do právního rámce Československé republiky byl zkomplikován zabráním Stavovského divadla pro český provoz. Finanční ztráty byly ve dvacátých letech vyrovnány přispěním pražských německých průmyslníků. Roku 1929 byl fond postižen hospodářskou krizí a 1932 načas přerušil vyplácení penzí. V letech 1934–1937 se jednalo o jeho zrušení, jež bylo pozdrženo uvalením nucené správy na banku, jež vedla jeho finance. Po obnovení činnosti byl spolek krátce před mnichovskými událostmi po 135 letech zrušen a zbytek fondu rozdělen mezi stávající členy. (Kniha penzijního spolku 1805–1912 se nachází ve fondu Národního divadla v Národním archivu, dokumenty z pozdější doby v Archivu hlavního města Prahy.)