Jan Randák
Krize stáří? Co přivedlo Pavla Josefa Šafaříka k pokusu o sebevraždu?
70–79, resumé s. 79
V květnu roku 1860 se ve věku pětašedesáti let pokusil český slavista a historik Pavel Josef Šafařík o sebevraždu. Šafařík byl člověk slabé tělesné konstituce, který trpěl častými chorobami od svých třiceti let. Od přelomu roku 1856–1857 se jeho zdravotní stav začal zhoršovat, k dosavadní dně se přidaly bolesti hlavy, návaly krve do hlavy a nespavost, tedy obtíže, které jsou často spojovány s duševním stavem pacientů s úzkostí, strachem a depresemi, kterými Šafařík skutečně trpěl. Vedle reálných fyzických obtíží trpěl Šafařík pocity strachu, které měly několik příčin – strach ze stupňující se fyzické bolesti, obavy z nezajištění rodiny a nesplnění otcovské role a strach ze ztráty rozumu pramenící z jeho představ o vlastní duševní chorobě. Sebevražedný pokus učinil 23. května 1860 skokem do Vltavy z pražského Řetězového mostu. Byl však zachráněn přítomnými pískaři. Šafaříkův skok byl nejspíše aktem uskutečněným pod vlivem okamžitého rozhodnutí, nejspíše ranní deprese. Ve skutečnosti však představoval vyústění delší dobu neřešených osobních problémů, byť Šafaříka můžeme vnímat jako příklad silných mravních a etických zásad.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
