Jiří Kopecký
Manipulovaný a manipulující starý hudebník
50–62, resumé s. 61–62
Dvacáté století, které začínalo jako „století dítěte“ a končí jako „století stáří“, výrazně přetvořilo odkaz předchozí doby, stejně tak hodnoty 18. století (zkušenost, vzdělanost, vytříbený vkus, tvorba na objednávku a pro současnost) ustoupily novým náhledům („surový“ génius, intuice, zahleděnost do budoucnosti i minulosti, služba ideálu, snaha vymknout se sílícím tržním mechanismům). Věhlas předčasně zemřelých romantiků v čele s Bellinim a Donizettim (nevyjímaje však ani Schuberta či Chopina) byl postupně považován za dekadentní jev a určujícími autoritami se stali aktivní zralí skladatelé – vedle centrálního zjevu L. van Beethovena – Verdi, Wagner, u nás Dvořák. Zejména v prostředí rostoucího nacionalismu se dařilo zdůraznit neutuchající pracovní nasazení jako donucovací znak, potvrzující nosnost nadosobních myšlenek a udržující zájem okolí i jako prostředek manipulace se světem. Zavedení autorské právní ochrany směřovalo k „prodloužení“ života díla respektive jména skladatele. Vpád masmédií do života hudebníků ovlivňoval jejich chování, neboť si byli vědomi, že sláva a udržovaná „obchodní značka“ prodává jejich dílo. Vzniklá aura sice vedla k únikům před veřejností (Beethoven, Brahms, Dvořák) nebo naopak k neméně podivnému propadnutí kultu mládí a nesmrtelnosti (Janáček), zároveň však stavěla kolem umělce ochrannou zeď, za kterou panovaly osvobozující podmínky tvůrčí svobody (odtud pocházejí zdánlivě nepochopitelné stylové změny pozdních skladeb).
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
