Jan Mergl
Nic není nemožné – české orientalizující sklo
463–471, resumé s. 471
Orientalizující sklo mělo v produkci výrobců skla v Čechách v poslední třetině 19. století významnou pozici. Snaha přizpůsobit se soudobému vývoji v uměleckořemeslných oborech přinesla i ve sklářství četné projevy, které reagovaly na zájem o kulturu a umění východních zemí.
Počátky orientalizující produkce byly v Rakousku-Uhersku spojeny s vídeňskou firmou J. & L. Lobmeyr, která sklo s arabským a perským dekorem vystavovala poprvé na světové výstavě ve Vídni 1873. Vrcholem její nabídky se staly návrhy architektů Františka Schmoranze a Jana Machytky, realizované sklárnou Meyrův synovec v Adolfově u Vimperka a vystavené v Paříži roku 1878.
K domácím firmám, které již v závěru sedmdesátých let reagovaly na rostoucí zájem o umění Dálného Východu patřil karlovarský Ludwig Moser. Již v jeho pracích se ukazuje důležitá role soudobých publikací o ornamentu, které sloužily jako zdroj motivů pro výzdobu skla, zejména album Augusta Racineta L‘ornement polychrome z roku 1872.
K nejvšestrannějším představitelům orientalismu patřila Harrachovská sklárna v Novém Světě v Krkonoších. K vrcholným ukázkám skel malovaných v perském, indickém či japonském stylu se řadí práce firemního kresliče a návrháře Josefa Petříčka, představené na světové výstavě v Paříži 1898 či návrhy Antonína Hellméssena a Gustava Schmoranze pro Jubilejní výstavu v Praze 1891.
Nezanedbatelnou úlohu sehrály i severočeské sklářské školy v Boru a Kamenickém Šenově, v jejichž výuce hrály orientalizující malované dekory, často podle návrhů pedagogů, například Leo Chilly, významnou roli.
Svéráznou odezvou, vyvolanou obdivem k podání přírodních motivů v japonském umění, je sklo s naturalisticky modelovanými hutními nálepy z Harrachovské sklárny z osmdesátých let.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
