Daniela Kodajová
Slovanstvo v praxi na príklade osláv a pohrebov slovenských národovcov
258–270, resumé s. 270
Ve slovenském tisku druhé poloviny 19. století se opakovaně zdůrazňuje všeslovanská myšlenka jakožto neodlučitelná součást národního uvědomění, obsažená ve všech aktivitách, vyvíjených reprezentanty národně emancipačního hnutí. Slovensko přitom samo sebe považovalo za centrum slovanství, na literární a vědeckou produkci autorů slovenského původu se pohlíželo jako na nejhodnotnější výdobytek slovanské kultury.
Jubilea a pohřby vlastenců skýtaly příležitost, bilancovat jejich životní dílo. Vznikalo tak mnoho jim věnovaných článků, vydávaly se – ať už prvně či opakovaně – jejich práce vzpomínky na ně, organizovaly se sbírky na stavbu pomníků. Oslavy a pohřby skýtaly příležitost, shromáždit národní komunitu ve větším počtu a demonstrovat tak její požadavky a sounáležitost. Od 50. let 19. století bývala podobná shromáždění ritualizována. Rituály zahrnovaly církevní pobožnost za přítomnosti zástupců obou vyznání, průvod městem ke hrobu, případně k rodnému domu, deklamaci, proslov, zasazení lípy jakožto slovanského stromu, Tableaux vivants, zasvěcení literárního či odhalení skutečného pomníku. Příspěvek se pokouší, na základě materiálů z rozličných jubilejních oslav a pohřbů zkoumat, zda časté proklamace o vzájemných vztazích mezi slovanskými národy a o „slovanství“, provázející každou aktivitu Slovákům, byly pouze dobovou kulisou, či zda se jedná o přirozený výraz pocitů tehdejší slovenské společnosti.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
