Roman Prahl
Osvojování „exotismů“ v příležitostné architektuře dlouhého 19. století
423–434, resumé s. 434
Exotismy se v novějším evropském stavitelství snáze uplatňovaly v příležitostných nežli v definitivních, oficiálních stavbách. Ke kvalitativnímu rozšíření stavebních exotismů došlo původně v krajinných zahradách. Exotismy – podobně jako vernakulární architektura (a folklorismy) – se uplatňovaly na okraji této scény, jíž ovládaly stylové historismy, zejména v architektuře veřejných a institucionálních staveb. Historismus byl „pluralistický“, ale exotismy vstřebával s určitou distancí, jak naznačuje diskurz o orientalismu. Kritické postavení v té souvislosti mají „malé“ nebo „blízké“ exotismy, jako byl neo-byzantský a zvláště neo-maurský styl. Islámské stavební styly dosáhly globálního rozšíření srovnatelného s historismy, ale v Evropě bylo uplatnění neo-maurského stylu konfesně i jinak limitováno. Také v architektuře mimoevropských kolonií více či méně dominovaly historismy mateřských zemí. Velké impulzy přinesly až mezinárodní výstavy, kde někteří oficiální mimoevropští stavebníci zdůrazňovali vlastní stavební tradici či také historismus a zároveň mohli počítat s tím, že jejich stavby budou vnímány jako exotismus. Na Výstavišti v Praze na přelomu 19. a 20. století bylo exotizujících staveb nemnoho. Byly však tím působivější, že se vymykaly stereotypům historismu, a také vernakulární architektury.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
