Hanuš Jordan
Cirkusy, menažérie, panoptika
387–401, resumé s. 401
Hanuš Jordan se ve svém příspěvku zabývá – s využitím rozsáhlého archivního materiálu soukromé (mj. paměti) i veřejné (Divadelní oddělení Národního muzea) provenience – místní a časovou specifikou těchto zábavných a pro obyvatele českých zemí první poloviny 19. století nanejvýš exotických fenoménů zábavy i „poučení“. V první kapitole K pramenům pro výzkum dějin českých cirkusů upozorňuje na doplňky k tomuto tématu ve výše zmíněné instituci, které podstatně rozšiřují poznatky shrnuté v knize Antonína Novotného Staropražští komedianti (1944). Zvláště zachované cedule – plakáty, popisující druh atrakcí (mnohdy i jejich obsazení) a další podrobnosti jejich převádění umožnily autorovi představit v dalších třech kapitolách (Cirkusová exotika, Menažérie, Panoptika) širokou škálu zábavních podniků, vesměs provozovaných artisty z Německa, Francie a Itálie. Jakkoliv se tedy klasický cirkus s kruhovou manéží, vnímaný jako „vznešené umění“, do Čech dostal až na začátku 19. století, doklady o prvních českých umělcích mezi vystupujícími lze nalézt až roku 1849, kdy se na novoměstském Dobytčím trhu představil Národní cirkus Emanuela Beránka. V druhé polovině 19. století se z dosavadních potulných loutkářů, majitelů kolotočů a menažérií stávají zakladatelé pozdějších českých cirkusových dynastií (Kludští, Berouskovi, Flachsovi, Viničtí, Wertheimovi, Kaiserovi), z nichž některé rodiny působí dodnes.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
