Martin Franc
Jak chutná žirafa aneb Cizí a exotické na stole z pohledu gastronomické literatury habsburské monarchie 1. poloviny 19. století
257–266, resumé s. 266
Otázka cizího a exotického v gastronomii úzce souvisí s problematikou vlastního, tedy s fenoménem tzv. národní stravy. V první polovině 19. století bychom ovšem nějaký ucelený komplex, pojímaný jako česká národní strava hledali, v gastronomické literatuře jen velmi těžko. Spíše můžeme hovořit o existenci jihoněmecko-rakousko-českého okruhu, do jehož stravovacího systému byly zakomponovány pokrmy převzaté z jiných oblastí. Proces diferenciace, který vyústil ve vytvoření „národních“ kuchyních, v první polovině 19. století teprve začínal. Přesto existovaly prvky, které doboví autoři vnímali jako výrazně cizí nebo exotické. Jednalo se především o vysokou spotřebu koření, dováženého ze zámořských krajích. Jeho nadužívání bylo ovšem vnímáno jako cizí prvek i v časovém smyslu – jako přežitek či archaismus. Exotismus se spojoval i s některými dalšími ingrediencemi dováženými ze zámořských krajin, jako byla např. tzv. vlaštovčí hnízda nebo aččí, tedy pochutina z bambusových výhonků. V používání podobných přísad vynikala zejména Pražská kuchařka z roku 1823. V daném případě lze již pochybovat o praktické využitelnosti receptů ve středoevropském prostředí. Ještě více však exotismus pronikl do dalšího typu dobové gastronomické literatury, do tzv. Appetitlexikonů. Ty informovaly často čtenáře i o pochoutkách, které v občanském životě prakticky neměl možnost okusit. V jejich pojetí se stravování proměňuje především v nezávazné konverzační téma, kterému výrazně exotické prvky dodávají snový přídech virtuální reality a posilují jeho odtrženost od světa běžných problémů. Tuto pozici si mnohé diskuse o jídle zachovávají dodnes.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
