• Aktuality
• Sborník
• Odkazy
• O nás
• Kontakt

Jaroslav Douša

Některé prvky života císaře Rudolfa II. viděné očima českého 19. století

V posledních třech desetiletích minulého století přitahoval Rudolf II. a jeho svět velkou a stále rostoucí pozornost historiků, přičemž Češi měli v bádání jedinečné postavení. Začátek odborného výzkumu byl u nás reprezentován již významným dílem Antonína Gindelyho Rudolf II. und seine Zeit z let 1862 – 1865. Do počátku šedesátých let 19. století mohli čtenáři v naší zemi nalézt v odborných textech jen stručné a povšechné informace o rysech osobnosti Rudolfa II., a to i v publikacích z míst, v nichž císař po svých odjezdech z Prahy načas pobýval (například v Plzni). Zlom nastal v politickém uvolnění po pádu absolutismu v habsburské monarchii. Část veřejnosti, která sledovala odborné historické texty, přivítala v roce 1862 první díl Gindelyho práce o Rudolfovi, v níž již autor upozornil na některé zvláštní rysy panovníkova života a jednání. Pozornost daleko většího počtu čtenářů vzbuzovali od této doby beletristé líčením zvláštních, neobvyklých až exotických prvků císařova jednání i života jeho pražského dvora; vícekrát o těchto skutečnostech psal např. Josef Svátek (román Majestát Rudolfa II. z roku 1871). Na přelomu 19. a 20. století se konkrétněji o některých vlastnostech císaře dozvěděli čtenáři Tomkových knih o českých a pražských dějinách (1898, 1901) a o něco více znalostí načerpali ctitelé Denisova Konce samostatnosti české (1893). Vliv uvedených publikací i různých dalších, především časopiseckých a novinových textů byl ještě umocněn pražskými výstavami rudolfínského umění (1904, 1912), které byly doprovázeny novými knihami, katalogy i články. Vyjádření o některých zvláštních, někdy až exotických a v českém prostředí často cize vyznívajících rysech povahy Rudolfa II. oslovila mnoho zájemců dávno před tím, než se tématu zmocnila kinematografie a po ní televize.