Milan Ducháček
Na nádraží mě uvítal nápis „Pozor na zloděje a vrahy“. Kavkazské cesty Karla Chotka
195–206, resumé s. 205–206
Stať pojednává o dvou kavkazských badatelských cestách Karla Chotka, zakladatele české univerzitní etnografie. Chotkovi se díky pozvání jeho budoucího tchána, jenž vlastnil pivovar v kozácké stanici Labinskaja a poskytl mladému badateli neocenitelné zázemí, naskytla výjimečná příležitost procestovat okrajové části mikulášovského Ruska v neklidných letech po první ruské revoluci. Poznatky, jež Chotek v letech 1909–1910 shromáždil na cestách po Předkavkazí, Gruzii a Abcházii, mu posloužily za základ k habilitaci pro všeobecný národopis na Karlo-Ferdinandově univerzitě, k níž ho inspiroval jeho učitel Lubor Niederle. Chotkovo zhodnocení poznatků z kavkazských cest je zřejmě prvním domácím pokusem univerzitně vzdělaného badatele o provázání kabinetního, filologicky koncipovaného bádání s poznatky získanými přímo v terénu. Podařilo se mu překonat tradiční rusofilský pohled na proces kolonizace Kavkazu a provázat historické poznatky s demografickými statistikami a vlivem specifických geografických podmínek Kavkazu. Jakkoli se jednalo o novátorský přístup k poznávané látce, kýžené syntetické plasticity se Chotkovi dosáhnout nepodařilo. Přesto právě během kavkazských cest dozrály mnohé z metod, jimž Chotek během 20. let učil své žáky v bratislavském etnografickém semináři a později od roku 1931 i jako ordinář na FF UK v Praze. Chotek se tak stal učitelem několika generací československých etnografů a do své smrti v roce 1967 představoval nesporně nestora oboru, na jehož univerzitní podobu měl v době první republiky zásadní vliv.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
