• Aktuality
• Sborník
• Odkazy
• O nás
• Kontakt

Vladimír Rozhoň

Zámoří v povědomí české společnosti

*„Naše znalosti o světě jsou tak nepatrné, že každý, kdo přejel hranice, je povinen vtloukat je do nás Čechů.“* Na zprostředkování cizího a exotického českým zájemcům, v tomto případě jsou míněny informace o mimoevropských oblastech, se od sedmdesátých let 19. století podílela i hrstka cestovatelů z našich zemí. Už jenom to, že se takoví odvážlivci objevili, stojí za pozornost. V tomto případě však jako podstatnější vyznívá ta skutečnost, že své zážitky a poznatky dokázali nějakým způsobem české společnosti předat. Cestovatelům té doby se nabízely tři možnosti jak veřejnost seznámit se svými cestami, tudíž na ní působit. Vždyť až teprve ono zprostředkování mohlo rozšiřovat poznání, rozšiřovat obzory i částečně ovlivňovat pohled na jiné země, odlišné kultury a národy a tak se podílet na formování veřejného mínění. V první řadě to byla literární činnost a zejména cestopisy, neboť ty oproti příspěvkům v tisku měly trvalejší hodnotu a oslovily mnohdy celé generace čtenářů. Velice oblíbené byly přednášky a veřejná vystoupení, zvláště, když vystupující mohl nabídnout něco nového, neznámého, což cestovatelé, kteří se dostali do zámořských, tudíž v naprosté většině neznámých krajů, prezentovat mohli. A třetí možnost nabízely výstavy, ačkoliv pro svou zejména organizační náročnost byly realizovány pouze nemnohými. Problematika cestopisné literatury dalece přesahuje možnosti tohoto příspěvku, tudíž se omezíme pouze na přednášky a výstavy. Zvláštní kapitolu pak tvoří to, jakým způsobem čeští cestovatelé pohlíželi na problematiku kolonizace a zda se k ní vyjadřovali. Značnou pozornost vzbudili svého času i domorodí návštěvníci, které do Prahy ve třech případech přivezli cestovatelé ze svých cest, těm je věnován závěr příspěvku.