Zdeněk Hrbata

Území exotiky

9–18, resumé s. 18
Příspěvek se zaměřuje na některé otázky související s cestopisnou literaturou a jejími figurami exotismu nebo jinakosti. Nejprve připomíná tradiční pojetí exotiky, její reprezentace a představy, jaké si o ní utvářely evropské kultury, a zároveň upozorňuje na to, že dřívější prostorové a časové pojetí exotiky v současnosti přestává platit (Jiné a Stejné jsou pohyblivými modalitami). Poté načrtává typologii dokumentárních i literárních cestopisů, které ve středověku i v raném novověku zachycovaly „divy světa“ (Marco Polo) nebo se snažily zprostředkovat čtenářům „údiv“ cestovatelů tváří v tvář novým skutečnostem (zprávy o Americe). Tento „údiv“ je obvyklým výrazem nečekaného dojmu i v prvních českých cestopisech (Deníky panoše Jaroslava a Václava Šaška z Bířkova) a předpokladem snah o zachycení pestrých detailů světa v dokumentárním psaní (např. Martina Kabátníka Cesta do Jerusalema a Kaira). Nejznámější figury exotismu se utvářely v 18.-19. století, v období posledních objevitelských plaveb (James Cook, Louis-Antoin de Bougainville) a ve zlaté éře cestování, kdy se cestopisy často ocitají na pomezí dokumentu a literatury. V závěru příspěvek charakterizuje české cesty za kulturou i cesty za idejemi v 19. století, a to podle dvou příkladných směrů – do Itálie a do Ruska (odlišně pojaté a psané cesty do Itálie Miloty Zdirada Poláka a Karla Hynka Máchy na jedné straně a deziluzivní cesta do Ruska Viléma Mrštíka).
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
TOPlist
Partneři projektu:
Plzeňská filharmonie
Západočeská galerie v Plzni
Západočeské muzeum v Plzni

Organizátoři konferencí:
Ústav dějin umění AV ČR
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Ústav pro dějiny umění UK Praha
https://www.high-endrolex.com/6