Taťána Petrasová
Slovanský byzantinismus. Estetika nebo politika?
207–221, resumé s. 220–221
Stavbu kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze - Karlíně (1854-1863) považovalo dosavadní bádání za příklad obnovy umění v Čechách, kterou určovala idea společné slovanské kultury a snaha obnovit její kořeny. Očekávání spojená s touto stavbou se však výrazně lišila. Politik František L. Rieger vyhlásil roku 1851 soutěž na stavbu „ve slohu byzantském“, protože v souvislosti s otázkou přijetí křestu (kultury) z východu či západu, vyzdvihl cyrilometodějsku misi jako obranu slovanského etnika před Němci i před Italy (Římem). Katolický kněz Václav Štulc, původní organizátor karlínské stavby a vydavatel časopisu Blahověst, ve stejné otázce nezpochybňoval úlohu Říma, ale zdůraznil, že odtud přišli do Francie obnovitelé „slovansko-řeckého obřadu“. Podle nově objevených dopisů Carla Roesnera s Josipem J. Strossmayerem, stavebníkem katedrály sv. Petra (1866-1882) v dnešním chorvatském Đakovu, však sloh karlínského kostela „gehört... dem deutsch romanischen Baustyle an, wie der Bau selbst...“ Je tedy nepochybné, že nový pražský arcibiskup Friedrich Schwarzenberg, který nakonec určil architekta i předlohu stavby, pozměnil výklad cyrilmetodějské mise v českém prostředí ve smyslu konkordátu státu a církve z roku 1855. Ale udělal to výběrem architekta (1851-1852) tak diplomaticky, že nezdar původní koncepce výzdoby (nástěnné malby Josefa Mánesa, sochařská výzdoba Václava Levého) je stále chápán především jako důsledek finanční krize. Pro nedostatek materiálů nelze prozatím detailně doložit, že Schwarzenbergův přístup k výběru stylu měl především politické důvody.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
