Miloš Havelka
Byl Herbart filosofem biedermeieru? Herbartův pokus o realistickou akceptaci rozdvojenosti člověka a světa
25–37, resumé s. 37
Tématem příspěvku je téměř zapomenuté, neironické pojetí biedermeieru tak, jak je zastával český germanista Vojtěch Jirát. Příspěvek se soustředí na zodpovězení otázky, do jaké míry je možno interpretovat filosofii Johanna Friedricha Herbarta jako ideologii biedermeieru. Herbartovo myšlení je nahlíženo jako reakce na dva důležité motivy německé klasické filosofie, a sice na koncept „emancipace“ a teorii „odcizení“ mezi člověkem a světem, přičemž se posledně jmenovaný aspekt popisuje jako pro Herbarta důležitější. „Odcizení“ , rozpor mezi člověkem a světem u něho není pojednáváno jako výchozí bod metafyzické spekulace (např. „filosofie Absolutna“), nýbrž jako ze zkušenosti pramenící, racionálně formulovaný a rozumem řešitelný problém, přičemž za zmínku stojí i prefunkcionalistické tendence Herbartova myšlení. Tomu odpovídá i Herbartova praktická filosofie, představující pokus, řešit oba problémy, emancipaci i odcizení v ryze osobní rovině cestou akceptance nadindividuálního mravního řádu, což v rovině společenské připomíná myšlenku „sociálního konsensu“ tak, jak ji formuloval Comte.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
