• Aktuality
• Sborník
• Odkazy
• O nás
• Kontakt

Milan Hlavačka

Ještě jednou pouť Slovanů do Ruska v roce 1867

Tato vzpomínka na „Pouť Slovanů na Rus“ v roce 1867 vznikla na základě dosud nezhodnoceného pramene z vídeňského Vnitřního, dvorního s státního archivu, fond „Informační kancelář ministerstva zahraničí“, 4, 1868, svazek 366 s nadpisem Wallfahrt der Slawen nach Ru?land 1867. Jedná se o kompletní souhrn veškerých akt, důvěrných hlášení a hlasů tisku, které rakouská policie shromáždila v době od konce března do počátku července 1867. Příspěvek podává stručnou charakteristiku obsahu tohoto materiálu, analýzu seznamu slovanských „poutníků“ a policejních informačních pramenů, stejně jako policejní hodnocení politického významu , respektive „nebezpečnosti“ jednotlivých účastníků. Závěr je věnován takzvaným policejním „chimérám“, které se důkladně zkoumaly, jakkoli se nepochybně jednalo o falešné informace. Autor je toho názoru, že se zmíněnou cestou v roce 1867 potenciální úloha Ruska proměnila z chiméry v reálný politický argument. Myšlenka panslavismu, do té doby přítomná pouze v obrysech, tehdy byla poprvé konkretizována a proměnila se v rusko-české, rusko-srbské, rusko-černohorské atd. vzájemné vztahy. Stala se živoucí, účelovou politickou konstrukcí, respektive variantou, schopnou v příhodné situaci maximálně urychlit veškeré odstředivé procesy v habsburské monarchii. Jako konkrétní, i když skromný výsledek cesty do Ruska, je možno hodnotit skutečnost, že si Češi z Petrohradu přece jenom přivezli alespoň neoficiální slib, že velká slovanská Rus v případě rozpadu habsburské říše nepřipustí anexi Čech a Moravy Pruskem. „Ruská karta“ byla v roce 1867 prvně použita k podpoře historických českých státoprávních požadavků a tím i k upevnění české politiky v kontextu dualistického mocnářství. Po „pouti na Rus“ už „panslavismus“, respektive neurčité nadšení a horování pro Rusko, to znamená „slovanštění“,už nebyly záležitostí jednotlivce, neboť poprvé získaly širší bázi.