Martin Mádl
Johann Ignaz Eissner z Eisensteinu. Sklář šlechticem a jeho sklenička
257-270
V Národním muzeu se nachází skleněná číška se znakem Eissnerů. Tento znak byl v historii udělen dvakrát. Poprvé jej získal Sebastian Eisner ze švábského Reutlingen v roce 1688. Podruhé jej udělila císařovna Marie Terezie sklářskému podnikateli Johannu Ignazi Eissnerovi v roce 1773. Podle nobilitačního nálezu byl pradědem Johanna Ignaze onen šlechtic Sebastian Eisner, což je však pravděpodobně smyšlenka. Skláři Eissnerové přišli kolem 1670 na Šumavu z dolnorakouského Gföhlu. Hans Jakob Eissner se stal dědicem šumavského skelmistra Hanse Preisslera. Jeho syn Christian Anton (1682–1760) obrátil svou pozornost do středních Čech, kde založil nové sklárny poblíž Uhlířských Janovic a Pacova. Christianův syn Johann Ignaz Eissner (1722–1795) provozoval s úspěchem sklárny v oblasti horního Posázaví. Tohoto skelmistra lze považovat za jednu z nejvýznamnějších osobností českého sklářského průmyslu druhé poloviny 18. století. Intenzitou a charakterem podnikání předjímal formy rozvinuté průmyslové hutní výroby následujícího století. Byl měšťanem na pražském Novém Městě a dosáhl v roce 1773 nobilitace, roku 1793 pak rytířského titulu. Číška z Národního muzea bezpochyby vznikla pro Johanna Ignaze Eissnera, asi brzy po jeho nobilitaci, nejpozději pak před rokem 1793, kdy mu byl polepšen erb.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
