Pavel Šopák
Tradice et/versus moderní společnost: příklad architektury řádu německých rytířů na severní Moravě a ve Slezsku 19. století a na počátku 20. století
212–226
Příspěvek upozorňuje na problematiku stavební kultury řádu německých rytířů v rozpětí od konce 18. století do první světové války s přesahem do meziválečné doby, jak se formovala na moravských a slezských řádových panstvích a statcích. Připomíná určující osobnosti řádové stavební kultury – stavitele Antona Onderku, Maxmiliana Wielsche a Ignatze Wiesingera – a jejich snahu po hledání adekvátní stylové polohy. V jejich tvorbě, obdobně jako v projevech dalších architektů a stavitelů pracujících pro řád od konce 19. století do vzniku Československé republiky, nápadně vystupuje do popředí snaha architektonickými prostředky umenšovat rozdíly ve společenské prestiži a funkci navrhovaných staveb, vytvářet poetiku řádové architektury a zároveň reagovat na podněty z uměleckých center. Stavební kulturu řádu je třeba chápat v šíři témat i stylových podnětů a tak uvažovat o jejím vkladu do stavební kultury severní Moravy a Slezska od konce 18. století do počátku 20. století. Samostatným problémem zůstává organizace řádových staveb v rámci řádového stavebního úřadu, ve vysokém stupni jeho technické připravenosti i pohotovosti reagujícího na moderní technologie a architektonický výraz, jak jej přinášela středoevropská architektura od pozdního baroka po modernu a neoklasicismus prvního dvacetiletí 20. století. Docenění řádové architektury chápe autor jako příspěvek k objasnění pozice německých rytířů, ekonomického subjektu a zároveň duchovní organizace s širokým charitativně-školským posláním. Potvrzuje význam řádu v moderních dějinách severní Moravy a Slezska.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola
