Jindřich Vybíral
Neobiedermeier mezi Prahou a Vídní
415–425, resumé s. 423–424
Neobiedermeier, který se kolem roku 1910 stal programem vídeňské moderny, byl syntézou rozličných podnětů a tendencí jak tradičních, tak novátorských. Architektura a užité umění předbřeznové doby skýtaly příklad žádoucí středostavovské kultury, v níž se účelnost pojila s přirozenou tradicí. Ve starých dobrých časech předindustriální společnosti byl spatřován ráj idylického bezpečí a lidské celistvosti. Biedermeier se stal symbolem vídeňského génia, k jeho rozmachu však přispěla i záliba v lidovém a zlidovělém umění, kterou na kontinentě podnítilo britské hnutí Arts & Crafts. Byla to architektura, která spojila rakouskou minulost se světovým pokrokem. Nejvýznamnější tvůrci – Josef Hoffmann, Leopold Bauer a jejich následovníci – šířili neobiedermeier i v českých zemích. Jestliže byly organická secese, ozdob prostá raná moderna a dokonce i monumentální neoklasicismus vídeňského typu v Čechách provázeny paralelními snahami domácí umělecké avantgardy, po roce 1910 se obě skupiny rozdělily. Příslušníci české moderny pokládali neobiedermeier za typicky vídeňský fenomén a pohlíželi na něj bez zvláštních sympatií. Zvláště mladí architekti s despektem hovořili o „biedermeierovské pachuti“, kterou spojovali úpadkem rakouské architektonické moderny, jež se v pojetí Wagnerových žáků zvrhla ve vymýšlení plošných dekorací. Českým umělcům byla jakákoli forma historismu naprosto cizí, jakkoli se odvolávali na nadčasové hodnoty antiky či „přirozeného života“v maloměstě. Jejich odpovědí na potřeby maloměsta byl kubismus.
Web vytvořilo studio Liquid Design, v případě potřeby navštivte stránku s technickými informacemi
design by Bedřich Vémola
design by Bedřich Vémola