• Aktuality
• Sborník
• Odkazy
• O nás
• Kontakt

Pavel Zatloukal – Ondřej Zatloukal

Neměl snad biedermeier také metafyzické aspirace? (In memoriam měšťanské střelnice v Olomouci)

19. září 1838 byla v Olomouci slavnostně otevřena nově postavená měšťanská střelnice. Přízemní budova s centrálním sálem na kruhovém průměru, zřetelně inspirovaná antikou a palladianismem, byla postavena v parku přímo pod pevnostními valy. Autorem návrhu byl architekt Anton Arche (1793-1851). Tento absolvent architektonických studií na pražské polytechnice (1815) působil nejprve ve službách hraběte Chotka při realizaci jednoho z prvořadých děl českého neoklasicismu, zámku Kačina, a dokončení přírodního parku ve Veltrusech, který rovněž patří k nejvýznamnějším svého druhu. Roku 1832 přijal místo na arcibiskupském stavebním úřadě v Kroměříži, jehož ředitelem se brzy poté stal. Na centrálním sále jeho olomoucké střelnice lze vystopovat inspirační okruhy jak dobové, tak z dávné minulosti. Architekt byl bezpochyby teoreticky dobře vzdělán a v mimořádně bohatých a specializovaných knihovnách na Kačině a v Kroměříži patrně nacházel i příležitost k dalšímu studiu. Inspiraci však mohl čerpat pouze z praxe, z produkce svých současníků např. v oblasti nezřídka centrálně orientovaných lázeňských budov s charakteristickou proměnou Temple d´Amour druhé poloviny osmnáctého století v Chrám zdraví prvé poloviny století devatenáctého. Celé jeho dílo však prostupuje zvláště vztah ke dvěma německým centrům - Klenzeově Mnichovu a Schinkelově Berlínu, zprostředkovaně i k jejich pramenům v architektuře Francouzské revoluce s její redukcí formální složky na základní geometrické tvary. Vyloučit se však nedá ani sepětí s anglickým palladianismem první poloviny 18. století. Krom těchto hypotetických souvztažností můžeme téměř s jistotu usuzovat na inspiraci italskou renesanční architekturou a především jejími teoretiky (Alberti, Palladio, Scamozzi), s nimiž se Arche mohl podrobně seznámit právě ve výše zmíněných knihovnách. S tím souvisí i předpokládaný vztah Archeho k renesanční filosofii především z okruhu Platónské akademie ve Florencii s její kultickou pozicí ústředního prostoru jakožto ztělesnění dokonalé formy a zároveň analogie představy o uspořádání světa. Stejně tak se dá vycházet i z Archeho poměru k antice, utvářeného zvláště studiem Vitruvia a obdivem k architektuře římského Pantheonu. Zcela pominout nelze ani pronikání do symbolických vlastností kruhové formy a myšlení ve filosofických kategoriích pythagorejského kultu čísel a platónské kosmologie, které mohou dnešního badatele vést až k místům prehistorickým a magicko-okultním. Olomoucká měšťanská střelnice představovala v době biedermeieru charakteristické místo oddechu pro tamní občany. Vedle této bukolické stránky však vystupuje i její metafyzicky orientovaná tvář – hledání dokonalé formy pro setkání nebes se zemí. Stavba padla v noci z 20. na 21. srpna 1998 za oběť požáru.