Eva Blinková Pelánová
"Moderní ukájení" a citová výchova v kontextu literárního naturalismu. Dvě výrazné možnosti ve fikčním světě?
Na příkladech Zolova cyklu Rougon-Macquartových (1871-1893) a povídky Úvodník (knižně 1916) od Karla Matěje Čapka Choda se příspěvek věnuje otázkám axiologie v kontextu literárního naturalismu. Zatímco Zolovo romanopisectví se domnívá rozkrývat sociologické zákonitosti a jeho vypravěč neváhá tepat úpadkovost, pro Čapkovo psaní je příznačná noetická skepse, která ovšem není explicitně postulovaná vypravěčem a také zpravidla neznamená distanci od vyprávěného. Na motivu dělných koní (z Germinalu) článek naznačuje důležitost leitmotivické výstavby u obou autorů. Shodně uplatňovaná leitmotivika nicméně odkazuje k odlišnému pojetí axiologie, jež je u Zoly zřejmá a v podstatě didaktizující, zatímco u Čapka Choda se coby zásadní skepse profiluje postupně a proti původnímu přesvědčení protagonisty či dojmu, kterým příběh či jeho prvky zprvu působily na čtenáře. Napříč dílem Čapek rád uplatňuje situaci, v níž si postavy náhle uvědomí iluzornost původních představ. V návaznosti na Flaubertův román ji označujeme jako rozvrh citové výchovy.
Klíčová slova: Česko – 19. století – literární naturalismus – Gustave Flaubert – Karel Matěj Čapek Chod
design by Bedřich Vémola
