Pavla Machalíková
Proč a kam putovali Josef Führich a Josef Mánes
Z tradiční krajinomalby známe protiklad krajiny heroické (divoké) a idylické. Zážitek skutečné krajiny, kterou člověk poznává díky cestování (tím, že jí prochází, noří se do ní, rozhlíží se po ní, a tak si uvědomuje její reálné tvary a detaily, ale i pocity, které vzbuzují), vedl ke koncipování dvou obrazů Josefa Mánesa: Labská krajina a Řipský kraj (1863). Mánes na prvním zachytil tajemný a divoký prales na soutoku obou řek, na druhém obdělávanou a obývanou krajinu od města Mělník směrem k bájné hoře Říp, kam podle pověsti přišli první Čechové. V obou obrazech tak zachytil dobovou představu o české zemi, v níž se přirozenost a divokost pojí s kultivovaností a idyličností, navozující představu pozemského ráje. Tento podstatný alegorický význam obou obrazů je obratně manipulovaný a zakrytý jejich vizuálním realismem. Obdobný princip a jeho rozvíjení je možné sledovat i obecněji v oboru krajinomalby 19. století. Zde vybrané příklady děl Josefa Führicha a Josefa Mánesa ukazují, že právě tematizace cestování byla pro tuto novou ikonografii určující.
Klíčová slova: cestování v 19. století - krajinomalba 19. století - Josef Mánes - Josef Führich - představy o české krajině
design by Bedřich Vémola
