Jan Pezda
Lázně jako "institucionální nevědomí" měšťanskosti
Lázně jsou slovem, které dnes evokuje řadu různorodých míst, institucí, zařízení a kúr: staromódně monumentální lázeňská města i odlehlé lázeňské ústavy v lesnatém podhůří, přímořské hotely s plážemi nebo salóny krásy a všemožné wellness procedury, které slibují nápravu zdraví, duševní vzpruhu, odbourání stresu a omlazující efekty. Lázně skýtají transformativní, trvalou, anebo dočasnou změnu a mámí turisty prahnoucí po úlevě od bolesti, úzkosti nebo nudy. Sugerují při tom splývání terapeutických účinků a preventivních kúr s uvolněnou zábavou a rozpustilými požitky. Jako světácká oáza nicnedělání, přepychu, bohapustého debužírování a zpustlých sexuálních radovánek přitom lázně pronikají do imaginária lidí už v 19. století, kdy konotují mnohé z turistického „mimo" nebo „venku", z lechtivého a labužnického světa, v němž se člověk přechodně řídí pravidly a rytmy, které jsou opakem nudné ubíjející domácí rutiny plné maxim, dietetických zákazů a sexuálních norem vymáhaných měšťanskou morálkou. A tak vnitrozemské a přímořské lázně už s rozpukem „ztěžklé" kapitalistické modernity začínají zhmotňovat úlevnou výpusť z protivné všednodennosti prudérního měšťanského života. Zdá se, že gurmánské požitkářství, „produktivní" zahálka, sexuální obtěžování či příležitostný sex v lázních jsou praktiky podvracející měšťanský mravní kodex, s nimiž se prudérní měšťanskost potýká, jenže ve skutečnosti jsou to obscénnosti (perverze) vytěsněné do temného suterénu ? nevědomí (Žižek) ? instituce měšťanské morálky, o nichž se nahlas nemluví a které tuto instituci a obecně onen systém Bürgerlichkeit skrytě zakládají.
Klíčová slova: lázně - měšťanská morálka - mravní kodex - zahálka - požitkářství - podvratný efekt
design by Bedřich Vémola
