Miroslav Paulíček
"Kant málo cestoval a přece se stal Kantem" aneb Cestováním ke vzdělání?
Cestování se odjakživa vyznačovalo určitou bytostnou ambivalencí, což platí i pro jeho vzdělávací rozměr. Již Francis Bacon ho považoval za součást výchovy i životní zkušenosti, zároveň ovšem vyjmenoval velké množství podmínek, které by měl cestovatel splnit, aby se opravdu vzdělal. Od Reného Descartesa zase můžeme uvažovat o cestovateli jak o specifickém typu cizince, jakého popisoval Georg Simmel zvláštní jednotou blízkosti a vzdálenosti časové, prostorové i kulturní, přičemž o jisté formě cizinectví můžeme hovořit i vzhledem k domácí kultuře cestovatele. V reakci na vznikající masový turismus jsou potom ke vzdělávací funkci cestování velice skeptičtí Tomáš Garrigue Masaryk nebo Georg Simmel, přičemž na síle nabývá descartovská otázka, zda není objektivnější (a také bezpečnější) nabývat vzdělání spíše v knihách. Masaryk či kolínský učitel Vácslav Černík pak upozornil na další, podstatou národní rozměr cestování, totiž do jaké míry je legitimní poznávat cizí kultury, pokud dostatečně neznáme svou vlastní.
Klíčová slova: cestování - Francis Bacon - René Descartes - Bernard Bolzano - Georg Simmel - Tomáš Garrigue Masaryk
design by Bedřich Vémola