Taťána Petrasová
Metodologie dějin umění a výzkum 19. století v perspektivě pokroku
Příspěvek zkoumá možnosti, které v období 1981-1990 otevřel interdisciplinární výzkum historismu 19. století v tehdejším Československu v souvislosti se založením tradice plzeňského sympozia. Tato každoroční setkání badatelů v Plzni - dodnes funkční interdisciplinární platforma - se zaměřila na problematiku období mezi barokem a avantgardou, i když počátečním východiskem diskuse se stala doba po roce 1848. Autorka chápe snahu vytvořit společně nový metodologický základ jako kolektivní dílo, jehož jednotliví autoři přicházeli se svou strategií, jak „nechronologicky" ukotvit tehdy mladou disciplínu historického výzkumu. Text se věnuje pouze části tohoto kolektivního díla, tj. metodologii dějin umění. Vychází z hypotézy, že v českém prostředí šlo o postupné sbližování dvou východisek. Z jedné strany to byli badatelé, kteří sledovali aktuální myšlenky „umění a pokroku", jimiž Ernst Gombrich v roce 1971 poukázal na vytváření kánonu v dějinách umění (od klasicismu k primitivismu a od romantismu k modernismu). Z opačné strany přicházeli ti, kteří zdůrazňovali nutnost odpoutat se od představy po sobě jdoucích polaritních období. Přicházeli s myšlenkou „vývojové racionality a iracionality" určitých stylových období napříč dějinami, která zdůrazňovala myšlenkovou blízkost historismu s manýrismem, resp. postmodernismem. Tento proud také umožnil dějinám umění protnout se s inspirativní postupy jiných disciplín, zejména literární vědy a estetiky.
Klíčová slova: metodologie – postmodernismus – historismus – manýrismus – Ernst Gombrich – Petr Wittlich
design by Bedřich Vémola
