Dalibor Dobiáš
"Pouhé Lumíra jmě přešlo na potomky": Bardi v Rukopisech a v diskusi o národní literatuře
Od svého objevení v roce 1817 až do kritiky Julia Feifalika v roce 1860 a dokonce do pozdního 19. a 20. století, ossianský rukopis Královédvorský přinášel jedinečné impulsy k rozvoji moderní národní české kultury. Příspěvek dokládá, že diskuse o údajně středověkém sestaviteli a bardských autorech, předchůdcích moderních autorů období romantického nacionalismu, zasluhuje pozornost také z hlediska soudobé literatury a jejího osamostatňování, které nalezlo ve středověku jednak možný zdroj inspirace, ale – zejména v pozdější sociální praxi – také svůj limit. Příspěvek zkoumá konstanty tohoto diskursu, jako je herderovské přesvědčení o původu poezie v srdci národa ("Záboji, zpíváš od srdce k srdci [..] jako Lumír"), a straně postupný mnohovrstevný posun od starších myšlenek bardů, spojených s geniem Homéra nebo Ossiana, k národní písni jako kolektivnímu, nově kultivovanému a přizpůsobovanému dědictví a k odpovídající transformaci rolí v literárním systému. Vynořující se kulturní srovnání v díle Pavla Josefa Šafaříka a dalších se ukazuje jako klíčový moment. Ten umístil Rukopisy a jeho autory díky analogiím se Slovanskou památkou do dialektického konceptu vývoje a obrátil pozornost také k jeho tvarovým secifikům. Na druhé straně posílil izolaci ossianského podvrhu nejen v medievistickém bádání a folkloristice, v klíčovém období od pozdních padesátých let do raných šedesátých let 19. století, ale i jeho celkovou izolaci od nových literárních proudů.
Klíčová slova: romantický nacionalismus – národní básnictví – autorství – Ossian – Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský
design by Bedřich Vémola
