Lenka Řezníková
Melancholické duše. Sociální dysfunkce a sociální fobie v české literatuře přelomu 19. a 20. století
Příspěvek se zabývá inscenacemi sociálních dysfunkcí v české dekadentní literatuře poslední dekády 19. století. V období, kdy se v jiných proudech české literatury prosazuje jako téma davová společnost a davové jednání, se neoromantická, dekadentní a symbolistická literatura obrací naopak k reflexi extrémních forem individualismu. Inscenace patologických úzkostí se tu stává součástí široké dobové debaty o vztahu individualismu a modernizující se konzumní, konformní a manipulovatelné společnosti, který v průběhu a zejména na sklonku 19. století tematizovala pod různými hlavičkami i dobová psychologie. Patologický individualismus není v novoromantické, dekadentní a symbolistické literatuře inscenován ani jako něco, co si máme povinnost zvolit, ani jako cíl emancipačních snah, nýbrž jako stav, ke kterému jsou někteří jedinci v důsledku konkrétních a zcela neovlivnitelných faktorů „odsouzeni".
Klíčová slova: individualismus – česká literatura - literární moderna - fin de siecle - dekadence - melancholie - Jiří Karásek ze Lvovic
design by Bedřich Vémola
