Milan Ducháček
"Nosorožec na cestě za zapadajícím sluncem." Jan Gebauer ml. – historik mezi syntézou a cholerou
Příspěvek se věnuje sebereflexi začínajícího historika Jana Gebauera mladšího (1884–1908). Předčasně zesnulý, ale dle svědectví mimořádně talentovaný syn zakladatele moderní české bohemistiky, filologa Jana Gebauera st., za sebou zanechal pouhý zlomek plánovaného historiografického díla. V dochované osobní korespondenci a také v intimních deníkových zápiscích, dedikovaných jeho platonické, avšak osudové lásce se ovšem zrcadlí jeho dekadentní autostylizace a úporné hledání vlastního místa vedle otcovy robustní odborné autority i dilemata volby profesní dráhy historika. Příspěvek se soustředí na „cestu k já“, jak se jeví z těchto ego-dokumentů, především na Gebauerův obdiv k roli tvůrčí individuality, jak ji chápala tehdejší německá duchověda (zejm. Wilhelm Dilthey), na osobité úvahy o roli autorství v historiografickém textu, ale též na kritický postoj začínajícího badatele k dobovému empiriokritickému ideálu „čisté vědy“ i k masarykovskému realismu. Věnuje se též reflexi nacionálních střetů během vídeňských studií, chápaných Gebauerem jako „boj ras“. Gebauer junior náležel ke generaci formované vyostřeným národnostním konfliktem doby krachu Badeniho jazykových nařízení a předlitavského boje za všeobecné a rovné volební právo, pro niž byl charakteristický střet mezi dekadentním individualismem a rovnostářskými ideály sociální demokracie. V tomto ohledu jistě není jeho autostylizační póza výjimečná. Jeho hodnotové soudy vykazují zjevnou příbuznost, ale též polemické střety s generačně staršími individualitami z řad pražských historiků a žáků Jaroslava Golla, zejména s Ladislavem K. Hofmanem a spoluzakladatelem vídeňské kunsthistorické školy Maxem Dvořákem mladším, pokračovatelem Franze Wickhoffa, jehož rétorický dar Gebauer ml. obdivoval. Gebauerovy zápisky a korespondenční glosy z let osobního a profesního zrání tak nabízejí do jisté míry typický, ale v mnoha ohledech též výjimečný obraz dilemat generace českých kulturních a intelektuálních elit, která se o svůj podíl na spoluutváření české moderní společnosti hlásila v desetiletí před první světovou válkou.
Klíčová slova: ego historie, dekadence, Vídeňská škola dějin umění, česká historiografie, rasa
design by Bedřich Vémola
