Tereza Matějčková
Paradoxy autobiografičnosti. Modení já – Jeho ztráty a nálezy
Článek přibližuje dvě výrazné filozofické koncepce subjektivity 19. století. Sám Rousseau sice publikoval v druhé polovině 18. století, jeho pojem já jako autentické niternosti, která se nesnadno snáší se společností, však našel mnoho následovatelů především ve století následujícím. Podobně vlivná byla i Nietzschova koncepce, která pracuje s obrazem svlékání kůže a já coby pevnost či stálost v nitru nás samých odmítá. Obě koncepce jsou představeny na pozadí autobiografií, v nichž je patrný důraz na reflexivitu či sebezpyt. Zatímco na Rousseauových Vyznáních vidíme, kterak se zde já konstituuje, v Nietzschově Ecce homo je patrný rozklad jednoho já. Tento rozklad přitom není v rozporu s já, ale je jeho esencí samou – já je autentické tehdy, když se ocitá na samé hranici své existence.
Klíčová slova: autenticita, Jean-Jacques Rousseau, Friedrich Nietzsche
design by Bedřich Vémola
